Thajský box, nebo také thajsky Muay-Thai, je tradičním uměním sebeobrany v Thajsku. Od tradičního boxu se odlišuje tím, že k neozbrojenému boji používá nejen pěsti, ale i chodidla, lokty a kolena. Tím více připomíná souboj jako ve skutečnosti a proto také tento způsob sebeobrany bývá nadřazen nad klasický box západního stylu. Pro vysokou fyzickou náročnost, zápas v thajském boxu má pouze pět tří minutových kol a mezi každým kolem je dvouminutová přestávka.

Již od pradávných dob vládci v Thajsku přikládali velkou váhu trénování svých vojáků, ale i obyčejných lidí, v pěstních soubojích beze zbraně i se zbraní. Souboje beze zbraně jsou známy pod pojmem Muay a se zbraní Krabi-krabong, doslova meč a hůl, ačkoliv souboje se neomezovaly pouze na tyto dvě zbraně. Často se stávalo, že sami vládci bývali skvělými bojovníky-silní, stateční a zkušení. To bylo určitě i jedním z důvodů obrovského vzestupu Thajců v této části světa.

První království vzniklo ve 13. století s hlavním městem Sukhotai. Sám král využíval prostranství před svým palácem k trénování stínového boxu a také se zde pořádaly turnaje, kterými si král vybíral dobré bojovníky a stráže.

Když sláva Sukhotaje pomalu odumírala, začalo se kolem roku 1350 dostávat do popředí jiné království a to na dolním toku řeky Chao Praya. V tomto království vládlo nepřetržitě 35 králů z pěti dynastií až do roku 1767, kdy hlavní město, Ayutthaya, okupovali dobyvatelé z Barmy. Během této dlouhé doby, téměř čtyř století, se narodilo pár skvělých thajských boxerů. Jedním z nich byl i král Naresuan Velký (1590-1605).

Když bylo Naresuanovi devět let byl jako rukojmí odvlečen do Barmy a Naresuanův otec, Maha Thammajara, tak mohl být korunován novým králem Siamu. Po dlouhých šesti letech se mohl siamský korunní princ vrátit do své země, ale jedině když vyhraje zápas s jedním známým barmským zápasníkem. Splněním této podmínky se mohl sám vysvobodit. A stalo se tak. Naresuan vyhlásil samostatnost Siamu, a s jeho bojovými schopnostmi byl schopen odvrátit každý další nátlak z Barmy až nakonec v rozhodující bitvě zabil nástupce na barmský trůn.

Dalším významným králem Ayuthájského období, známým pro své nadšení a zkušenost v boxu byl Sanpet VIII. Jednou v jedné malé vesničce nedaleko hlavního města bojoval dokonce i se dvěma soupeři současně. Nad oběma zvítězil a aniž by odhalil svou pravou identitu vybral si svou první cenu-dvě horké koupele. Bohužel svého mimořádného talentu nevyužíval ku všeobecnému prospěchu a slávě své země a brzy se ponořil k oddávání se tělesným rozkoším, a tak se začalo brzy proslýchat o jeho zvrhlých sexuálních hrátkách a dostal nechvalně známou přezdívku „král tygr“.

Dalším známým thajským boxerem byl Khanomtom, prostý poddaný. Byl mezi těmi 30 tisíci thajců odvlečených do Barmy, když padla Ayutthaya v roce 1767. Následujícího roku se konal velkolepý festival v budhistickém klášteře v Rangúnu. A zde se konaly zápasy v boxu a Khanomtom byl vybrán, aby reprezentoval thajské válečné zajatce. Byl to zkušený bojovník, velmi dobře bojoval pěstmi, chodidly, lokty i koleny, a tak porazil neuvěřitelných deset barmských boxerů v řadě za sebou a za své umění se mu dostalo královské pochvaly.Tento jeho pozoruhodný výkon je zaznamenán ve školních učebnicích a dnes ho zná každé dítě v Thajsku.

Během roku 1767 byly tedy barmští vojáci vyhnáni a Phraya Taksin nastoupil na trůn v Thom Buri. On sám byl velmi dobrým válečníkem a bojovníkem. Stejně jako jeho předchůdci pořádal před královským palácem zápasy v thajském boxu. Mezi v té době nejznámější bojovníky patřil Phraya Phichai alias Zlomený meč. Této přezdívky se mu dostalo po té, co se mu během ostrého souboje zlomil meč, a pak s tímto zlomeným mečem soupeře přesto porazil a zabil. Za jeho zásluhy byl později povýšen na správce kraje Phichai s titulem phraya.

Rama I., zakladatel dynastie Chakri, usedl na trůn v Bangkoku roku 1782. I on využíval prostranství před svým palácem k pořádání zápasů a vybíral si tak svou stráž. Jednou, během jeho vlády, přišli do Bangkoku dva bratři z Francie a hledali protivníky v zápase ve volném stylu a s holemi. Předtím za stejným účelem prošli několika městy v Indočíně a protože byli úspěšní, byli i bohatí. Král Rama I. jejich výzvu přijal a poslal svého nejlepšího zápasníka Muen Phlana, aby bojoval s jedním z francouzů. Pro thajce, který byl celkově o dost subtilnější postavy, to byl nelehký úkol. Přesto dokázal zvítězit nad oběma bratry a to díky dokonale zvládnuté technice kopání, útoky lokty a koleny.

Rama V. (1868-1910) byl další králem a zároveň jakýmsi patronem thajského boxu. Podporoval výstavbu táborů, kde se učilo tomuto bojovému umění a pravidelně pořádal turnaje a vítěze odměňoval vyšší hodností a penězi.

Za Ramy VI. (1910-1925) si již mohli prostí poddaní zakládat a vést své vlastní tábory, své ringy a pořádat zápasy. První moderní ring byl postaven na fotbalovém hřišti v Růžové zahradě paláce v Bangkoku. Byl to vlastně vyvýšený čtvercový podstavec ohraničený lany a zápasům soudcovali dva rozhodčí. Jeden byl v modrém rohu, druhý v červeném. V zápase nenosili ještě bojovníci klasické rukavice, ale na rukou měli ovázaný konopný provaz, kterým se dalo soupeři mnohem více ublížit. Zcela kuriózní bylo odměřování času. Na začátku každého kola se proděravělý kokosový ořech položil do nádoby s vodou. Kolo končilo, když se kokosový ořech zcela naplnil vodou a ponořil se.

V té době nejlepším thajským boxerem byl Yang Hanthale. Dokonce se i mezinárodně proslavil, když porazil v zápase ve volném stylu Chin Changa, čínského bojovníka školy Šaolin. Chin prohrál, protože nenašel účinný způsob jak odrazit rychlé a vysoko mířené údery nohou thajského mistra. Následkem toho dostal silnou ránu do krku, upadl do bezvědomí a musel být vynesen z ringu.

Boxerský ring byl postupně stěhován do Tha Changu, Suan Sanuku a Lak Muangu uvnitř Bangkoku. V roce 1919 v Tha Changu se změnily pravidla a všichni bojovníci od té doby musí nosit klasické kožené rukavice jak je známe dnes.

Všechny výše zmiňované ringy nebyly stálé. Prvním stálý byl postaven až v prosinci 1945. Bylo to v Bangkoku v ulici Ratchadamnoen Nok. O půl století později patří stále tento stadion mezi nejlepší v Bangkoku a pořádají se tu jednak zápasy v thajském ale i mezinárodním boxu západního stylu. Další věhlasný stadion se nachází blízko parku Lumphini v Bangkoku. Nejdůležitější zápasy se přenášejí živě televizí. I v ostatních velkých městech v Thajsku se nacházejí boxerské ringy, a tak i turisté mohou bez problémů nahlédnout a na vlastní oči vidět autentický thajský box.

Dějiny Muay Thai

Muay Thai je vysoce propracované bojové umění, které se zrodilo na pozadí války. První historický záznam o Muay Thai se datuje z roku 1767 a bojovníkem byl legendární Nai Khanom Dtom (Khanomtom). Když byl barmským vězněm, musel bojovat s deseti nejlepšími barmskými bojovníky. Dtom je všechny porazil a za svou statečnost a umění se mu dostalo královské pochvaly. Tento jeho pozoruhodný výkon je zaznamenán ve školních učebnicích a dnes ho zná každé dítě v Thajsku.

Moderní způsob Muay Thai se zrodil v roce 1930 kdy se zavedla pevná pravidla: nošení kožených rukavic, počet kol v zápase, váhové kategorie. V roce 1964 Japonci převzali Muay Thai a vytvořili vlastní způsob, dnes známý pod pojmem „kickboxing“. Vojáci v Thajsku, některé americké jednotky (U.S. Seal teams) i CIA používají této vysoce účinné techniky v boji. Muay Thai je národním sportem v Thajsku.

Muay Thai, neboli thajský box, v jeho nejčastější sportovní podobě, je uměním boje na blízko, v plném kontaktu. Říká se mu také umění osmi končetin (rukou, loktů, chodidel, kolen). Thajský box je možné vidět kdekoli v Thajsku a nyní díky stále stoupající popularitě i kdekoli na světě. Thajští bojovníci jsou považováni za krále ringu: mají přes 80% úspěšnost v zápasech na blízko a ti, kteří thajce porazí, používají podobných technik jako je thajský box. V dnešní době se těší thajský box rostoucí popularitě díky prosté, ale maximálně účinné technice boje a tréninku.

Dějiny thajského boxu

Muay Thai, neboli thajský box, v jeho nejčastější sportovní podobě, je uměním boje na blízko, v plném kontaktu. Říká se mu také umění osmi končetin (rukou, loktů, chodidel, kolen). Thajský box je možné vidět kdekoli v Thajsku a nyní díky stále stoupající popularitě i kdekoli na světě. Thajští bojovníci jsou považováni za krále ringu: mají přes 80% úspěšnost v zápasech na blízko a ti, kteří thajce porazí, používají podobných technik jako je thajský box. V dnešní době se těší thajský box rostoucí popularitě díky prosté, ale maximálně účinné technice boje a tréninku.

Thajský box se údajně zrodil v roce 1650 kdy král Naresuan ze Siamu byl Barmou zajat a svoboda mu byla nabídnuta jenom jestli se mu podaří porazit nejlepší barmské bojovníky. Naresuan porazil 12 protivníků a stal se národním hrdinou. Od té doby se ve volném čase začaly pořádat zápasy v thajském boxu, a tím král vštěpoval svému lidu národní hrdost. Počátky tohoto umění ale mohou být ještě starší. Ve své moderní podobě se nyní thajskému boxu věnuje přes 300 tisíc mužů, žen a dětí.

Thajský box je vlastně úpravou thajského vojenského umění. V dobách míru se zbraně složily a vojáci se cvičili především v boji s holýma rukama. Tehdy neexistovalo mnoho pravidel: žádná kola či váhové kategorie. Bojovníci soupeřili bosí, s pěstmi ovázanými konopným provazem až po předloktí, zápasy byly velmi drastické. Tréninkové metody byly rozsáhlé a rozličné. Například žák musel tak dlouho kopat do banánovníku až ho porazil, pak do kmene vrážet koleny a lokty tak dlouho až kmen změkl, že si jej učitel mohl nandat na ruce, do kterých pak žák kopal chodidly. Tak mimo jiné vznikla myšlenka chránit si ruce.

Thajský box má své kořeny i v budhismu. Lidé, kteří vidí thajský box poprvé se často podivují nad rituálem předcházející bezprostředně každý zápas. Tento obřad se nazývá „Ram Muay“, jedná se o duchovní obřad, kdy dochází k zabezpečení ringu od vnějších vlivů, bojovník vzdává poctu bohům, rodičům, učitelům, milovaným, králi a zemi. Tomuto obřadu se klade velká důležitost, protože se tím ukazuje duše a srdce každého bojovníka. Jednak tento obřad, ale i vlastní zápas, je doprovázen hudbou a tempo hudby často určuje i tempo zápasu.

Během staletí thajci přijali mnoho technik, které jim přidali na ostrosti, prudkosti a větší účinnosti. Nedávno přijali též různé techniky západního boxu, jeho tréninkové metody a strategie. V průběhu posledních padesáti let se thajský box těší neobyčejné popularitě. Byly zavedeny nová pravidla: kožené rukavice západního, klasického boxu, váhové kategorie a tříminutová kola. Protože thajský box vyžaduje naprosto precizní, ostrý a nekompromisní boj, jsou tito bojovníci právem považováni za mistry ve světě bojového umění.

Před tisíci lety, kdy se thajští válečníci usadili v zemi kde „ryby plavaly v řekách a rýže rostla na polích“,…a kdy klany byly sjednoceny v jeden hrdý národ, manuál válečnictví, „Chupasart“, byl sepsán. Všechny možné způsoby boje, které klany rozvíjely, se tam vložily.

Chupasart nám říká jak bojovat s nožem, mečem, oštěpem, sekerou, kopím a lukem. Stala se biblí všech válečníků a učebnicí bojových technik.

Válečníci učili mladé muže, ale trénovali je podle tohoto velkolepého manuálu ozbrojeného boje beze zbraní.

Holenní kost se stala základem kopí, aby chránila a útočila. Paže se staly zdviženým dvojitým, obranným mečem. Pěst zas bodajícím koncem oštěpu. Loket, to je bitevní sekera, která drtí a rozmačkává; koleno si vysekává obranou cestu. Rychle se mihotající chodidla, to jsou kopí, šípy a nože.

Každičká část lidského těla se proměnila v nebezpečnou zbraň, a tak se vyvinul boj na blízko. Nové bojové umění…Muay Thai…thajský box.

Jako všechna bojová umění, i srdce (rozuměj základ) thajského boxu, není jen o užití těla jako zbraně, ale o užití vlastního já jako zbraně. Thajci, budhisté, nemohou použít žádnou zbraň aniž by nepoužili i její „duši.“ A tak, přesně dle zásad bojových umění, používání „duší“ zbraní nás učí učitel. Učitel se stává žákovým otcem i matkou. Učitelům vzdáváme hold a vděčnost. Pro ně bojujeme. Od učitele, nyní trenéra, se žák učí nejen dovednostem, ale i o sobě, o svém srdci, svých možnost a hranicích, taktice i strategiích tohoto bojového umění.

Mnoho se změnilo od počátků. Thajský box už není bojem na bitevním poli. Nyní je sportem. Ale hluboko v našich srdcích duch starých tradic bojuje dál.

Dějiny Muay Thai jsou dějinami Thajska - obojí je ale obtížné důkladně poznat

Když Barma vydrancovala a srovnala se zemí Ayuddhayu (Ayutthayu), tehdejší hlavní město, písemné památky o počátcích thajské historie byly nenávratně zničeny. S nimi nám zmizely i záznamy o počátcích Muay Thai. To málo, co o této době víme, pochází ze zápisků barmských, kambodžských a evropských návštěvníků a cestovatelů a z kronik království Lanna - Chiangmai. Všechny prameny se shodují na tom, že Muay Thai se zrodilo jako bojová technika na boj na blízko. Tato technika se stala účinnější než samotné zbraně. Co se týče toho, odkud se Muay Thai zrodilo, jeho vývoj, prameny mlčí nebo nejsou přesné, případně si i odporují. Existují dvě hlavní teorie.

Jedna říká, že toto umění se vyvinulo, jak se thajci stěhovali z Číny; postupně se zdokonalovali v technice, když bojovali o svou zem. Druhá teorie zas naopak tvrdí, že thajci byli odevždy na dnešním území Thajska, a že Muay Thai vzniklo jako bojové obranné umění, když si museli chránit svou vlast. Druhá teorie, ačkoliv je kontroverzní, má nemalou vědeckou podporu a archeologické důkazy. První je nicméně také možná.

Co je ale jisté je to, že Muay Thai bylo důležitou součástí thajské kultury již od svých prvopočátků. A v Thajsku, je povýšeno na královský sport. Za starých časů se konflikty a problémy řešily pořádáním Muay Thai zápasů. První náhlý vzestup zájmu o Muay Thai bylo za vlády krále Naresuana v roce 1584. Během tohoto Ayuthájského období, byl každičký voják cvičen v umění Muay Thai, aby byl schopen takto bojovat, stejně jako král sám. Postupně se Muay Thai odpoutalo od svých kořenů a nové techniky se rodily. Změny pokračovaly i za vlády krále Prachao Sua (Sanpet VIII.) - známým pod jménem „Král tygr“. Byl obrovským milovníkem umění Muay Thai, často bojoval inkognito, porážel místní šampióny. Za jeho vlády byl v zemi mír. Král, aby svou armádu udržoval v připravenosti do boje, ji nechal cvičit v Muay Thai. Zájem o tento sport byl již předtím dost velký, ale v této době nastal raketový vzestup.

Thajský box se stal oblíbeným sportem a lidé jím trávili svůj volný čas. Prameny nám říkají o tom, že lidé různého sociálního postavení přicházeli do táborů, kde se učilo umění Muay Thai. Bohatí, chudí, mladí i staří, všichni chtěli ovládat toto bojové umění.V každé vesnici bylo možné vidět zápasy, každá měla své místní šampióny. Na každý zápas se sázelo a zároveň to byla i věc hrdosti. Sázení u tohoto sportu již zůstalo, mnohdy se jedná i o veliké sumy. Thajský box byl vždy populárním, ale jako u každého sportu, jsou doby, kdy je více a kdy méně populárním. Za vlády krále Ramy V. byly pořádány zápasy na výsostné královské nařízení a vítězové těchto turnajů byli štědře odměňováni. Král jim uděloval vojenské hodnosti, které jsou pro nás Evropany jen těžko přeložitelné. Znamenají něco jako major thajského boxu. V tehdejší době si lidé těchto titulů velmi považovali. Zápasy se tehdy nebojovali v ringu, jak jsme zvyklí dnes, ale na jakémkoli vhodném místě, na dvoře, mýtině apod. Tak se dělo až do vlády krále Ramy VI., kdy se zavedl ring ohraničený lany a začal se odměřovat čas. Předtím se čas měřil podle toho, kdy se proděravělý kokosový ořech, který se dal do nádoby s vodou, zcela naplnil a potopil se tak pod hladinu. Jakmile se tak stalo, bubeník všem signalizoval konec kola.

Muay Thai byl vždy sportem i vojenskou bojovou technikou. Za starých zlatých časů, lidé trénovali Muay Thai kdekoliv a kdykoliv, a bylo jedno jestli je to chuďas či král. Dokonce až do dvacátých let 20. století bylo součástí povinné školní výuky. Kvůli vysoké úrazovosti se od tohoto ve školách muselo upustit. Lidé se však i nadále věnují thajskému boxu v tělocvičnách a sportovních klubech. Po staletí se armáda starala o to, aby toto umění nebylo nikdy zapomenuto. Snad odevždy, co existuje v Thajsku armáda, vojáci cvičili tuto techniku boje. Pro armádu je to technika na boj z blízka, bojové umění na bitevním poli. Kdykoliv má thajský voják bojovat beze zbraně, vždy užije Muay Thai. Ale to by udělal jakýkoliv muž, a nyní i žena či dítě, v Thajsku. Pozorování boje, jeho napodobování, učení se, bylo vždy v Thajsku součástí dětství.

Za vlády „krále tygra“ si začali bojovníci obvazovat ruce a předloktí pásky z koňské žíně. Mělo to dvojí důvod - chránit bojovníka a zároveň způsobit větší poranění protivníkovi. Později se začalo užívat konopných provazů a naškrobených bavlněných pásků. Pro speciální zápasy, a se souhlasem obou bojovníků, se smíchalo roztříštěné sklo s lepidlem a namazalo se na provazy na rukách. Změny, které tento sport prodělal již byly především technického charakteru. Například bojovníci vždy nosili nějaký druh suspensoru, kterým si chránili slabiny, protože kop do těchto míst byl až do 30. let 20. století naprosto legální. Zpočátku se bojovníci chránili kůrou ze stromu či mořskou lasturou, kterou si přivazovali na tělo. Později se začal používat malý trojúhelníkový polštářek, modrý nebo červený, aby se zase bojovníci vrátili k původní ideji lastury.

Ve 30. letech minulého století proběhly veliké změny. Kodifikovaly se pravidla; nesmělo se už používat konopných provazů a místo nich se mělo bojovat s koženými rukavicemi. Nemalý vliv na tuto změnu měla i rostoucí obliba západního způsobu boxu. Dále se vytvořily hmotnostní kategorie, které jsou také založeny na mezinárodním způsobu dělení do kategorií. Tyto a jiné změny - zavedení 5 kol na zápas - způsobilo, že někteří bojovníci opustili tento sport. Před zavedením hmotnostních kategorií, zápasník bojoval se všemi bojovníky jakékoli váhy a výšky. Zavedením váhových kategorií si byli bojovníci více rovni a na místo jednoho všeobecného vítěze, byl v každé váhové kategorii jeden. Většina bojovníků Muay Thai náleží do nejlehčích váhových kategorií. 70% náleží do kategorie muší váhy. Těžší kategorie zřídka kdy bojují.

Zavedení stadionů prováděl král Rama VII., těsně před druhou světovou válkou. Za války se jim moc dobře nevedlo, jen aby po válce nastal opravdový boom. Muay Thai neztratilo nic ze svého kouzla. Opět přijížděli do Bangkoku bojovníci z různých koutů země, aby získali slávu a peníze. Tuto slávu mohli nalézt na stadiónech jako je Rajdamnern (Ratchadamnoen) a Lumphinee (Lumphini). Poté se začaly zápasy přenášet televizí. Například thajský 7. kanál přenáší zápasy již přes dvacet let. Dnes všechny čtyři thajské televizní společnosti vysílají pro milióny fanoušků po celém Thajsku. Bojové umění se proměnilo v oblíbený sport. Zápas má pět tří minutových kol, a mezi každým kolem jsou dvě minuty na odpočinek. Zastánci starých časů, kteří bojovali ještě před druhou světovou válkou, si stěžují na tyto pravidla. Tří minutová kola a rozdělení na váhové kategorie natrvalo změnila tento sport. „Museli jsme bojovat se všemi,“ vzpomíná jeden. „Museli jsme znát všechny triky a záludnosti boje. Používali jsme kopů a takové bojové techniky, které se dnešní mladí bojovníci ani neučí. Neměli jsme žádné přestávky, místo toho jsme bojovali dokud jeden z nás nepadl vysílením.“ I oni mají zajisté pravdu. Muay Thai se během let hodně změnilo. Avšak i přes tyto změny, thajský box neztratil nic ze své exotičnosti a mystiky. Muay Thai je bojovým uměním. Takovým bojovým uměním, které porazí Kung Fu, Karate, Taekwondo a nejnovější módu kickboxu.

Na venkově se lidé scházejí u jakéhokoliv dostupného televizoru, ve městech, když je Muay Thai, jsou prázdné ulice, protože každý sleduje v televizi zápasy. Thajský box se stal velmi oblíbeným i mimo Thajsko. Má mnoho stoupenců v jižní a severní Americe, v Austrálii, Japonsku, Evropě, ale i v mnoho státech po celém světě. Zářné dějiny thajského boxu tak budou i nadále pokračovat díky obrovskému mezinárodnímu zájmu o tento druh bojového umění.

Obrázky jsem ukradl na Muay Thai Magazine