Skinheadská subkultura vznikla na konci 60. let v Anglii. V první polovině 60. let to byli tzv. MODS (modernisté). Nakrátko ostříhaní, oblečení do konzervativních obleků a téměř přepjatě upravení. Vyznačovali se divokou jízdou na skútrech, užíváním euforických drog a posloucháním černé soulové hudby. Tato skupina ovšem brzy zaniká a ožívá ke konci desetiletí v poněkud pozměněné podobě. Už to nejsou ti jemní chlapci, ale změnili svůj vzhled na poměrně drsný, přesto stále uhlazený. Nosili těžké pracovní boty, pracovní košile, džíny a samozřejmě krátké vlasy. Byli to HARD MODS. Svou hudbu si zakládají také na soulu, ale už také i na rytmice reggae a ska. V těchto letech v Anglii vznikají první vlny přistěhovalců z karibské oblasti. Část mladých přistěhovalců vytvořila skupinu nazývanou RUDE BOYS, charakterizovanou typickým oblečením, argotem a neúctou k autoritám. MODS byli těmito skupinami fascinováni a měli před nimi respekt.

Na první pohled dvě nesmiřitelné kultury - černí jamajští imigranti a bílá dělnická mládež - tak zrodily na svém dotyku subkulturu, která přetrvává dodnes - SKINHEADS. Subkulturou se Skinheads nazývají, protože v době vzniku neměli charakter politického hnutí. Jednalo se o dobový sociální protest dělnické mládeže. Skinheads (nazýváni také Boot Boys) se vyznačovali módou MODS, hrdostí na svůj dělnický původ, patriotismem a hlavně se začali distancovat od Hippies a drog. 0blíbenou hudbou zůstalo ska a reggae. Svou módou, proletářským šovinismem, patriotismem, zápalem pro pivo, boxem a fotbalem se podle některých autorů pokusili symbolicky znovuvytvořit tradiční Anglickou dělnickou komunitu. Skinheads nemají rasistický ani xenofóbní charakter (narozdíl od některých větví kultu v současnosti), jejich "problematičnost" spočívala pouze v agresivitě, častými výtržnostmi a rvačkami páchanými ve spojitosti s fotbalovými zápasy. Některé party Skinheads se ve svých násilnostech zaměřovali i na homosexuály a Pákistánce, jimž dávali za vinu nezaměstnanost rodilých Britů. Hnutí počátkem 70. let upadá. K oživení došlo až ke konci desetiletí ve spojení s explozí hnutí PUNK.

Tehdy poklesla britská ekonomika na nejnižší bod od druhé světové války, což přineslo řadu sociálních problémů. Jako reakce na ně vzniká provokativní punková subkultura spojená s novým hudebním stylem. Současně znovu ožívá polozapomenutý kult Skinheads. Oproti původnímu apolitickému pojetí subkultury se část hnutí začíná radikalizovat doprava. Dochází k tomu ve spojitosti se zvyšující se nezaměstnaností, postihující především málo kvalifikované mladé muže. Podstatné bylo, že fyzicky zdatných a pravicově zaměřených Skinheads si všimla některá seskupení hlasící se ke krajní pravici. Snad největší roli ve vývoji politicky zaměřených Skinheads sehrál jistý Ian Stuart Donaldson. Tento talentovaný hudebník založil v roce 1977 kapelu nesoucí název Skrewdriver, která do obecného podvědomí vypouštěla jeho svéráznou pravicovou filosofii o násilí, přežití a rebelství. Dva roky na to zformoval malou politickou skupinu White Nois, která brzy upoutala pozornost neonacistické organizace British National Front. V roce 1981 se Donaldsova politická skupina přejmenovala na Blood & Honour Club (Krev a Čest). Kolem roku 1982 se celá řada kapel začíná vracet ke klasické hudební formě tzv. Oi! hudbě. Postupně vzniká celá scéna založená na hardrockové verzi jednoduchých rytmických písní se sborovými refrény a patriotickými texty. Část skupin v čele se Skrewdriverem začíná zakládat tzv. White Power Music - extrémě pravicová, rasistická a xenofóbní odnož rockové scény. S vlnou nacionalistických nálad začal stoupat počet trestných činů, zaměřených proti cizincům, přičemž většina pocházela z řad takto degenerovaných Skinheads. Ultrapravicová větev hnutí na sebe rychle začíná strhávat pozornost médií a společnost začíná Skinheads odsuzovat. Bohužel i Skinheads, kteří se od tohoto směru distancují a zůstávají nepolitičtí. Uvnitř britské hudební scény se v této souvislosti počíná formovat protirasistická levicově orientovaná fronta rockových hudebníků.

V této době (první polovina 80. let) se skinheadské hnutí dostává na kontinent a rychle tu zdomácňuje. Dominantním se bohužel stává právě fašizující směr, který se v Německu vlivem tradic dostává na neonacistiké pozice. Obdobná je i situace v Itálii, Španělsku, Belgii, Francii a Skandinávii. Důležitou úlohu při formování evropských neonacistů má již zmíněná organizace Blood & Honour. Od roku 1987 se totiž otevřeně deklaruje jako nacionálně socialistická; v jejím londýnském sídle se scházejí špičky tohoto hnutí, včetně německého ultrapravicového teroristy Manfreda Roedera.

Vzniká silné celoevropské společenství, postavené na propojení myšlenkových východisek (neonacismus, neofašismus), subkulturního stylu (jednotná image, symbolika, agresivita) a hudby (white music). V krátké době se hnutí šíří do USA, kde má v některých oblastech ultrapravicové rasistické smýšlení silné kořeny. Američtí WP (White Power) Skinheads jsou reprezentováni například organizací Hammer Skins, úzce propojenou na Ku-Klux-Klan, American Nazi Party nebo W.A.R. (White Aryan Rasistance). Nejmilitantněší z nich mluví o nutném vypuknutí tzv. Racial Holly War (svatá rasová válka) nebo "Bílé revoluci" - rozhodující boj přežití bílého plemene. U nás do střední a východní Evropy se hnutí začíná šířit koncem 80. let a velký rozmach zažívá po změně režimů. V tehdejším Československu má veliký vliv hudební skupina Orlík, která v krátké době vydala dvě desky (Miloš Frýba For President a Demise!) a dostala tak Skinheads do povědomí mládeže. Tato kapela se pokoušela organizovat naše Skinheads na bázi nacionálního cítění s důrazem na husitské tradice - tzv. KALIŠNÍCI. Avšak i u nás se v polovině 90. let většina Skinheads přiklonila k rasistické, autoritářské až fašistické nebo nacionálně sociální scéně, jelikož dobře myšlené texty Orlíku byly špatně pochopeny a využity k jiným účelům, než byly určeny. Proto kapela Orlík v roce 1991 "podala" Demisi! Ve formě druhé a zároveň poslední desky. Skinheads k nám proniklo spíše z německé části Evropy než z Anglie, proto je tradiční nepolitické a nefašistické hnutí v našem regionu téměř neznáme, ale i to se pomalu mění.

V obecnější poloze můžeme hovořit o xenofobii. Racionalizačním mechanizmem bývá nejčastěji obviňování přistěhovalců ze zhoršování situace na trhu pracovních míst. Nemajetní, často málo vzdělaní a jazykově nevybavení přistěhovalci (ale i trvaleji usazené etnické minority - menšiny) se často ocitají v "záchytné sociální síti" a část jejich existenčních nákladů přebírá stát. To je pak další argument pro tvrzení o !parazitním způsobu života! přistěhovalců a jejich negativním vlivu na životní úroveň majoritní (většinové) společnosti. Těmto Skinheads, kteří mají se svými kořeny jen pramálo společného říkáme BONEHEADS!!!

Jako reakce na vzrůstající vliv fašistického tábora vznikla v New Yorku v roce 1986 tzv. S.H.A.R.P. Skinheads, kteří programově bojují proti rozmachu fašismu a rasismu uvnitř hnutí. S.H.A.R.P. (Skinheads Against Racial Prejudic) zaznamenávají rychlý přírůstek příznivců a začínají vytvářet protiklad WP Boneheadů. Obě skupiny svádějí v řadě amerických měst ostré pouliční boje, údajně i za použití střelných zbraní.

Myšlenka "shrapů" brzy přechází i do Evropy. Spolu s tradičními Oi!Skinheady se nejvíce blíží tradičním Skinheads a začínají představovat jednu z nejsilnějších větví Skinheads. Jsou proti jakémukoliv útisku menšin a proto jsou i programátory myšlenky "Skins and Punk Unity!" - to jest mírového stavu s Punks. Fašizující Bonheads totiž vedou s punkery nevyhlášenou válku. Obě větve Skinheadů mají společný pouze patriotismus, hrdost na dělnický původ, kult síly a mužnosti a odpor k drogám. Shodné je i oblečení, stoupenci různých skupin se v podstatě liší jenom nášivkami nebo odznaky. Rovněž hudební výraz Oi! má své příznivce na obou stranách. Propastně se však liší po textové stránce. Skupina S.H.A.R.P. existuje několikátým rokem i u nás - své stoupence má v Praze, Brně, Hradci Králové, Liberci, Teplicích a na dalších místech.

Mohl bych se zde zmínit i o tzv. Redskins, ale o nich se v naší republice moc neví. Jedná se spíše o jednice než o větší organizované skupiny. Jak vyplývá z jejich jména, jedná se o extrémně levicovou větev Skinheads

Tradiční Skinheads se převážně oblíkají do značek jako je Lonsdale, Fred Perry, Ben Sherman, Troublemeaker, Hooligan, Pitbull ... Poslouchají ska, reggae, Oi!, Punk, Hard Core... Bohužel spousta z těchto věcí se prolíná i s jinými větvemi Skinheads a musíte si všímat detailů, aby jste byli schopni skinheads dělit.

Rekapitulace větví Skinheads a jak je nejsnáze rozpoznat:

1.   Ultrapravicoví Boneheads

Jedná se o militantní a nebezpečnou odnož hnutí. Její příslušníci vyznávají fašismus, nacismus, tvrdý rasismus a antisemitismus. Skupiny a organizace řadící se k tomuto směru se zpravidla vyznačují přísnou organizační strukturou, často i na mezinárodní úrovni. Některá z těchto sdružení mají charakter paravojenských nebo teroristických jednotek. Bojový výcvik je pro ně samozřejmostí. Ultrapravičáci se poznají podle vytetovaných symbolů nacismu nebo symbolů WP (keltský kříž, svastika, runa Odal atp.). Příslušníci mají úplně vyholené hlavy a nosí vojenské oblečení. V bývalé NDR se tito skini nazývali NAZI-SKINS. Pod stejným názvem vystupují v současnosti i u nás, kde se jim říká také Boneheads. Druhou odnoží jsou tzv. WHITE POWER SKINS. Její příslušníci bojují za etnicky bílou čistou rasu. Jsou velmi nepřátelští k cizincům a židům. Na bundách nosí emblém hnutí White Power. V Německu si říkají FASCHO-SKINS. U nás se používá název White Power Skinheads.

2.   Skinheads proti rasismu a fašismu

Tento směr navazuje na původní hnutí Skinheads z konce šedesátých let. Patří k němu tyto skupiny. SHARP - Skinheads Again Racial Prejudice (Skinheads proti rasovým předsudkům) a Oi!Skinheads. Tyto dvě skupiny se nejvíce podobají tradičním Sinheadsm, rozdíli mezi nimi jsou takřka mizivé a jsou velmi úzce propojeni. Mají v oblibě hudební styl SKA, reggae, Oi!, Punk, Hard Core... A nosí typické oblečení. Sharpové se od ostatních Skinů někdy liší účesem (delší vlasy vzadu na krku). Sami se definují jako nepolitičtí, ale v případě potřeby jsou připraveni použít násilí proti ultrapravicovým Boneheadům.
Redskini (Rudí skini) se politicky řadí k autonomní (anarchistické) levé scéně. Vzhledem se neliší od ostatních Skinů, kromě červených bomberů a červených tkaniček do bot (ultrapravičáci nosí bílé tkaničky).

3.   Ostatní

Kromě výše uvedených směrů existuje několik skupin, které nelze zařadit ani k jednomu z nich. Za zmínku stojí následující skupiny: Ženy a dívky, které se hlásí buď k Boneheads či Skinheads - RENEES rozpoznat je musí už asi každý sám. Názvem HOOLIGANS se označují fotbaloví fanoušci, kteří nevypadají jako typičtí Skinheads. Dávají přednost pohodlnému sportovnímu oblečení (UMBRO). Se Skiny se stýkají na fotbalových zápasech a na různých oslavách. Je v podstatě individuální, k jaké větvi se řadí. Další skupinu můžeme nazvat SYMPATIZANTI. Podporují především pravicové a ultrapravicové Boneheady. Nikdy nevypadají jako skini, nosí pouze části jejich typického oblečení. Udržují-li kontakty s Boneheady déle, většinou přejímají jejich politické názory a útočnost skupiny.

A jak rozeznat Skinheada od Boneheada?? Nacističtí Bonheads na sobě nosí nášivky nebo trička se svastikou (hákový kříž, popřípadě tříramenný) ap. a čísla 14/18/88 ... 14 = 14 slov, která volně přeložená znamenají: "Musíme dbát o ochranu a budoucnost našich bílých dětí" Číslo 18 znamená postavení písmen v abecedě - 1 = A a 8 = H - tak dostaneme Adolf Hitler. Stejně tak 88 = HH - Hail Hitler. Pravého Skinheada poznáte většinou podle nášivek s antifašistickou tématikou a podle čísla 69 (Spirit Of 69), které značí vznik původních Skinheads.

Tyto informace jsem pobral na více místech, takže nemohu posloužit přímým odkazem, ale v sekci odkazy jich pár určitě najdete.

   "Ještě chci upozornit, že toto rozdělení není úplně (spíš míň než víc) z mojí hlavy a každý s tím nemusí souhlasit."

Za sebe bych chtěl říct to, že byste si konečně mohli uvědomit to, že není Skinhead jako Skinhead a mohli byste je začít trochu dělit na ty, kteří zde propagují fašismus a na ty, co se jim v tom snaží zabránit a nastavují svoje xichty jejich botám, zatím co VY sedíte doma v křesle a jen ječíte při pohledu na televizi, jaký to je dneska "s těma Skinheadama" hrozný. Možná se ptáte, proč vám to všechno cpu ... Mám mezi tradičními skinheady několik přátel a známých, kterým někteří z nás nesaháme ani po kotníky a jsou jen kvůli svému zevnějšku a kvůli nepřesným zpravodajstvím v médiích odsouváni na okraj společnosti a všemi odsuzováni. Proto se pokouším vysvětlit různé větve tohoto patrně nejpevnějšího kultu mladých lidí, aby byli všichni nazývání pravými jmény a nikomu tak nebylo křivděno a ubližováno. Tradiční skinheads jsou dnes silně vlastenecky a patriotisticky zaměření a prolínají se s některými vlasteneckými sdruženími, jak je například Vlastencká liga, která byla ve svém počátku také označena jako fašistická. Po zdlouhavých soudních procesech byla však ze seznamu českých fašistických skupin vyškrtnuta. Téměř bez omluvy a téměř bez povšimnutí. Takže dodnes si někteří lidé myslí, že VL je fašistická organizace. Copak je nezákonné mít rád svou vlast, být hrdý na to, že jsem Čech a bojovat za svoje práva utlumovaná některými lidmi, věcmi, skutky? ... A to že jsou Skinheads někdy trochu divocí?? To je zákon ulice. Skinheads jsou patrioti, kteří si hlídají území a nestrpí ve svých hospodách, ulicích a parcích žádné nafetované narkomany, hajlující fašisty, komunisty, násilníky a hlupáky a podobnou verbež, která se nám tady tolik rozšiřuje. A to že u toho občas padne nějaká rána pěstí do obličeje nebo kopanec do břicha, to už k tomu holt patří, protože nemají moc způsobů jak se bránit. Když potkáte v noci fízla, tak jen za zavřenýma dveřma auta, nebo jak provokuje bavící se mládež. Oi! Oi! Oi! Skins & Punks Unite!

Brubeaker