"Daniel Landa je člověk, jehož jméno pravděpodobně mluví za vše. Na svou stránku jsem umístil pouze jeho stručný životopis, texty jeho písní a něco o albech jako takových. Nechtěl jsem sem dávat cokoliv jiného, protože takových stránek je už dnes poměrně dost a určitě v lepším provedení. V době kdy jsem chtěl prezentovat Landu na internetu ještě nefungovala ani jeho oficiální stránka - www.daniellanda.cz. Nejlepší co bylo se jmenovalo Landa`s Age, web kde bylo všechno o Landovi. Tuto stránku provozuje člověk, kterej si říká Alnek a já mu tímto děkuji (on sám ví za co ;o) ). Dnes se archiv LA nachází na adrese http://daniel-landa.alnek.cz/. Oficiální stránky se po nekonečně dlouhé době začínají také podobat "informačnímu webu" a ne reklamě. Ale nemůžu se zbavit pocitu, že tohle všechno už bylo na Landa`s Age... Nebo ne?"

     Daniel Landa se narodil 4. listopadu 1968. Neměl lehké dětství, neboť rodiče se rozvedli a Dan, který nemá žádného sourozence žil nějaký čas s matkou. Poté co jeho chování začalo přesahovat určité meze se jeho výchovy zhostil jeho otec, jenž byl úspěšným autokrosovým závodníkem. Daniel se při volbě povolání rozhodl pro herectví a absolvoval pražskou konzervatoř v oboru hudebně dramatickém. Herectví se však kromě několika menších rolí příliš nevěnoval. Při studiích se seznámil s němkou Miriam Müllerovou, se kterou je dodnes ženatý a mají spolu tři dcery. Anastázii (1998) a dvojčata Roxanu a Rozálii (2003).
     Daniel se začal tedy věnovat muzice v plném rozsahu. Koncem osmdesátých let založil spolu s Davidem Matáskem, Jakubem Malečkem a Martinem Limburským skupinu Orlík, která však pod nátlakem kritické veřejnosti vydržela jen krátký čas a poté podala Demisi!.
     To ovšem neznamenalo konec pro Daniela Landu, který se tímto vydal na sólovou dráhu. Od roku 1993, kdy vyšlo jeho první sólové album Valčík až do prosince roku 2000, kdy u příležitosti vydání alba Best Of oznámil konec své hudební kariéry, stačil vydat ještě 6 alb. Slib o konci kariéry naštěstí nedodržel a v roce 2002 vydává další album 9 mm argumentů. Rok nato následuje CD Vltava Tour - živé vystoupení nahrané u příležitosti 4 exkluzivních vystoupení a v létě roku 2004 další řadové album nesoucí název Neofolk. Roku 2004 vydává album Večer s písní Karla Kryla, kde vzdává čest tomuto opomenutému písničkáři, jenž udělal pro český lid možná více než si kdo myslí...

Diskografie (klikni pro detail alba):

     Orlík - Miloš Frýba for President (Oi!) - 1990

     Orlík - Demise! - 1991

     Valčík - 1993

     Chcíply dobrý víly - 1995

     Krysař - 1996 (původní český muzikál)

     Pozdrav z fronty - 1997

     Smrtihlav - 1998

     Konec - 1999

     Best Of Landa - 2002

     9mm argumentů - 2002

     Rockquiem - 2003

     Vltava Tour - 2003

     Neofolk - 2004

     Večer s písní Karla Kryla pro český národ - 2004

Zahrál si ve filmech:

     Proč?- z roku 1987 - jako Pavel

     Kainovo znamení - 1989 - jako Albín

     Jen o rodinných záležitostech - 1990 - jako dozorce

     Tichá bolest - 1990 - jako Vrábel

     Černí baroni - 1992 - jako svobodník Halík

Spolupracoval na albech:

     Tři Sestry - Švédská trojka - 1993 (píseň "Večerníček")

     Dracula - 1995 (několik písní z muzikálu)

     Hapka a Horáček - Citová investice - 1997 (písně Králíček Azurit a citová investice)

     Kurtizány z 25. avenue - Medium - 2002 (píseň Alzheimer č. 505)

 


Tento zmixovaný článek jsem si dovolil vypůjčit od Dóši z VL Litoměřice - ...snad se za to na mě nebude zlobit .. :o) ; fotky, které jsem použil, jsem získal za souhlasu Alneka z již neexistujících stránek Landa`s Age.

V současnosti je na "pořadu dne" koncertní turné Daniela Landy, který se koncertování po devět let úspěšně vyhýbal (nepočítaje muzikálová a soukromá představení). Tvorba a aktivity tohoto interpreta jsou všeobecně známy a tak bych na tomto místě rád připomněl spíše některé Danielovy názory a postoje, které spíše zapadají do kontextu vlastenectví. Tato osobnost, která prodala během posledních dvanácti let téměř milion svých desek (včetně společných projektů jako Orlík, Krysař a  Smrtihlav) se stala chtíc nechtíc jedním ze symbolů novodobé České republiky. Ačkoliv se svou minulostí a upřímností stal trnem v oku mnoha intelektuálům, humanistům, liberálům aj., což zapříčinilo neobjektivní kampaň masmédií, tak i přesto je jeho současná pozice opřena o mnohem pevnější základy než před lety. Napadlo mne vybrat z jeho předchozích nesčetných rozhovorů pár odpovědí a frází, které by jeho postoje a postuláty vyjadřovali, co možná nejtransparentněji. Nemá smysl následující formule nějak komentovat, nechť si čtenář  vlastní úsudek utvoří sám. Snad bych jen rád poukázal na přímost a s tím spoutanou čtivost následujících vět, což v době, kdy je "moderní" mluva ve skrývačkách a abstrakcích, působí vskutku uvolňujícím dojmem.

Co poslouchá D. Landa za hudbu?

Hodně jsem poslouchal Madness, také hodně evropských, ale i světových Oi! kapel. Velice rád mám Kryla, Nohavicu, tedy takový národní folkaře nebo Pink Floyd. Zeď od Pink Floydů mě strašlivě oslovila - jak film tak i hudba kvůli které ten film vlastně vzniknul. (Gladius č.1;1999)

Jak je na tom D. Landa s četbou knih?

Hrozně rád jsem měl knížky Karla Maye, protože v nich bylo krásně zobrazeno absolutní dobro a zlo. Což v životě samozřejmě nefunguje, ale není špatné o tom přemýšlet. V rámci svých možností chci být dobrý. Ještě jsem rád četl Staré pověsti české. Byl jsem z nich úplně hotovej - znamenaly pro mě obrovskou studnici inspirace. Nebo jsem v jedenácti plakal nad knížkou Nejkrásnější země, která byla vydaná v době, kdy Hitler hrozil téhle republice. A taky jsem hltal Naši v poušti, v níž se vyprávělo o československých vojácích za druhé světové války na Blízkém východě. (Reflex č.9;1999)
Rád čtu v knihách jako jsou Toulky českou minulostí, Hodina mrtvých očí nebo přímo literaturu faktu. Tyhle faktografický knížky opravdu čtu, hlavně středověk, různé události I. a II. světové války nebo jakýkoli zajímavý události. (Gladius č.1;1999)

Jaký má vztah D. Landa k jiným národům a etnikům?

1) Němci

Ne, že bych měl Němce přímo v oblibě, ale něco se mi na nich strašně líbí. Každopádně je mi Němců, hlavně těch západních, trochu líto, že jako ovečky nesměj říkat, že jsou Němci. Nemůžu jednoznačně shrnout můj vztah k Německu. (Gladius č.1;1999)
V případě hitlerismu byli němečtí vojáci obětí - něměli jinou možnost než jít do války, pokud za ni nepovažujeme popravu nebo koncentrační tábor. Chápu, že po válce lidi byli naštvaní na Němce, a rozumím, když chtěli šéfa gestapa pověsit za nohu, ale už nerozumím tomu, když chytli osmnáctiletého kluka, který dostal povolávací rozkaz před několika dny, polili ho benzínem a zapálili. (Reflex č.9;1999)

2) Srbové

To je národ, který se nás vždycky první zastal, kdykoliv nás někdo ohrožoval. Je mi z toho tak divně (z bombardování Srbska jednotkami NATO - pozn. autora), zvláště když mám mezi Srby mnoho přátel. (Ring ;1999)

3) Židé

Mně jsou Židi jedno, tak jako jsou mi jedno všichni ostatní. Ale vůbec mi není sympatická politika Izraele, která je velice agresívní, a to se mi nelíbí. Nicméně si myslím, že je nutný stavět se k tomu tak, že člověk by měl posuzovat jednotlivce a ne nějakou skupinu. (Právo;2002)

Na co je jako Čech hrdý?

Na historii, kterou si vědomě maluju růžově. Na Přemysla Otakara II., husitské období a první republiku. Tehdy jsme se vydali na dobrou cestu. Pak přišel Hitler, dál jsme lízali řitě Východu a teď je lížeme Západu. Jako Čech jsem hrdý na své kamarády, kterých si nesmírně vážím a jsem rád, že to jsou Češi. Na zbytky pracovitých lidí, kteří se opravdu snaží a jsou poctiví. Na naději, kterou ještě v sobě nosí. (Ring;1999)

Kde vidí kritický okamžik našich dějin?

Rok 1938 - v tom vidím tragédii. My nejsme schopni stejného sebevědomí jako Poláci, na něž se díváme jako na zloděje aut. Formuloval jsem to v písničce "38", kdy refrén zní: "Pořádně to chlapy změní, když opouštějí opevnění." To byla morální tragédie, která pokračovala přes okupaci, přes totalitu, osmašedesátej až po osmdesátej devátej. Teď platíme tu nejvyšší daň, protože tradiční hodnoty padají ... V Mladé frontě Dnes při výročí vzniku republiky nabádali, ať se vykašleme na nějaké oslavy, ať zapomeneme na nějaké fangličky, že vlastně není co slavit. To je ale strašné. Jak k tomu přijdou chlapi v legiích, kteří se v mrazu a hladu váleli v zákopech a byli schopni pro tuhle zem obětovat všechno? Tenkrát to bylo důležité a je hrozné, když někdo vlastenectví vidí jako fangličkaření a už ale nevidí prázdné židle v domácnostech, které zůstaly po otci nebo strýci. Jednou možná stát zavolá, abychom šli obětovat všechno. A leckdo si třeba položí otázku: Proč, když za pár let pak budou zase psát, že to bylo k ničemu ...? Vznik republiky je pocta těm, kteří pro ni byli schopni položit život, a ne oslava těch, kteří žvanili nebo mávali praporky. (Reflex č.9;1999)

Co pro něj dnes znamená vlastenectví?

Pomalu ztrácím víru ve stát a národ. Stát mi připadá jako prapodivný paskvil. Pořád někde slyším - v rádiu, televizi,  v takových těch intelektuálních debatách, které vedou sociologové, psychologové, politici, jak je správné necítit se Čechem, ale spíš tím Evropanem. Dlouho hledáte věc, za kterou byste položil život, a najednou zjistíte, že není. Není nadhodnota, alespoň pro mě. Myslel jsem, opravdu jsem myslel, že se tady semkneme a řekneme si, že světu ukážeme, co všechno jsme schopni dokázat, když se nám do toho nikdo neplete. A pak - jako rovnocenný partner - budem jednat o nějakém evropanství. K tomu ale nedošlo. A média pracují na tom, abychom zapomněli na to, že jsme Češi. Jsem z toho rozčarovaný. Bude to znít tvrdě, ale tenkrát v tom listopadu asi měla téct krev, protože bychom si asi svobody, národa i sebe samých vážili mnohoem víc, než jsme nyní schopni. Euforie by se neomezila na čtrnáct dnů, ale vešla by do krve trvaleji. (Reflex č.9;1999)

Byl by ochoten položit život za vlast?

Co tou vlastí je a kdo ji dnes prezentuje? Dřív jsem si myslel, že tu žije deset milionů lidí, kteří se milují, cítí se být Čechy - a jenom díky komunistům a něčemu špatnému v dějinách se to neprojevuje. Ale všechno je složitější. Bavíme se o pokládání životů za vlast a političtí konentátoři píší, že jakékoliv vlastenectví je zbytečné. Ptám se: I za ty komentátory bych měl pokládat život? Pokud by se strhlo nějaké národní nadšení, pak bych určitě život za vlast nasadil. (Ring;1999)

Co pro D. Landu znamená víra?

To je pro mě velice těžká otázka, kterou nemůžu shrnout do několika vět. Jenom si prostě myslím, že je škoda, že se ztrácej ze světa nadhodnoty, který vlastně pojej lidi a vytvářej kulturní prostředí. To znamená víra ve vlast nebo víra v boha, prostě vždycky existovaly nadhodnoty pro které stálo za to žít i zemřít, a to se dnes díky informatice vytrácí. (Gladius č.1;1999)

Co mu říká politika?

Já nejsem politik, ale jsem určitě příznivec demokratického systému. Já nechci silnou ruku v souvislosti s represemi atd., ale chci pevnou ruku, aby tady lidi byli v klidu a v pohodě. Když se k sobě zatím slušně chovat neumějí, musí se to zajistit zákonem. (Mladý svět č.47;1996)

Jaký je vztah D. Landy ke Skinheads?

Skinhead jsem prostě byl a je nutno nedivit se lidem, který neakceptujou současný stav, protože holt vycházejí z toho, co bylo před dvanácti lety. To je jejich právo. (Právo;2002)

 

Tento zmixovaný článek jsem si dovolil vypůjčit od Dóši z VL Litoměřice - ...snad se za to na mě nebude zlobit .. :o) ; fotky, které jsem použil, jsem získal za souhlasu Alneka z již neexistujících stránek Landa`s Age.