![]()
1938 - 1949
Významný
knihtiskař Karel Kryl starší, který převzal podnik po svém otci také Karlu
Krylovi, byl po záboru Sudet v roce 1938 nucen i s rodinou přesídlit z Nového
Jičína do Kroměříže. Zde úspěšně pokračoval ve své činnosti. 12. dubna 1944 se
narodil Karel Kryl mladší - křestním jménem Karel Jan Kryl. Starší sestra Marie
(1943) a mladší bratr Jan (1947). Jejich matka Marie rozená Šebestová pocházela
z Frýdku-Místku. Se svou mladší sestrou patřily ke špičce ženské cyklistiky na
přelomu třicátých a čtyřicátých let. U frýdeckých dědečka a babičky prožívají
sourozenci Krylovi nejkrásnější prázdniny.
Rodinná knihtiskárna prosperovala po válce poměrně dobře a nebýt 25. února 1948,
kdy proběhl komunistický puč, jistě by jednou i nejmladší z Karlů Krylů tento
podnik vedl. V exilu později vydal několik svých básnických sbírek pečlivě
knihařsky vyvedených v duchu tradice svého děda a otce. Komunisté však měli na
soukromé podnikání spadeno. Nenáviděli ty, kteří vlastní pílí a talentem získali
víc než ostatní.
1950 - 1959
Idylické dětství skončilo sourozencům Krylovým
již v polovině roku 1950, kdy bylo před zraky celé rodiny zničeno zařízení
tiskárny. Lidé se jim začali vyhýbat. Ti, kteří se s nimi ještě nedávno
přátelili, raději přecházeli na druhý chodník, aby je nemuseli pozdravit.
Nádherné město Kroměříž se brzy "péčí" komunistických primitivů stávalo šedým a
nevlídným místem. Historickou kolonádu, kde si Karel Kryl hrával jako dítě,
zatloukli fošnami a změnili na obilné silo. Krylovi se museli několikrát
stěhovat a žít v nedůstojných podmínkách. Na jejich perzekuci mělo zájem hned
několik vlivných představitelů Kroměříže včetně Gottwaldova zetě Alexeje
Čepičky.
Karel i Marie se ve škole učili velice dobře, ale přesto jim byla po jejím
absolvování nabídnuta pouze práce v dolech. Na střední školu mohli zapomenout.
Otec Kryl rozhodl vrátit se s celou rodinou do Nového Jičína. Marie a posléze i
Karel byli úspěšně přijati na střední keramickou školu v Bechyni.
1960 - 1963
Na
keramické škole má Karel Kryl potíže s disciplinou i s učiteli. Začíná však psát
první písničky. Oficiálně označoval za tu vůbec první Potkal jsem svou tchýni, i
když několikrát naznačil, že to tak docela nebylo. V roce 1962 maturoval a byl
odeslán na umístěnku pracovat v teplické továrně na sanitní keramiku. V
svobodomyslných Teplicích zažívá jedny z nejkrásnějších okamžiků svého života. S
novými přáteli hraje autorské divadlo a píše pro něj písničky. Setkává se s
výtvarníky a muzikanty, kteří byli vypoklonkováni z Prahy a jiných větších měst
až na sever Čech. První veřejné vystoupení má Karel Kryl právě roku 1962 v
Teplicích. Pohoda netrvala bohužel dlouho, už následujícího roku je povolán na
vojnu.
1963 - 1965
Člověk, který má potíže s disciplinou už ve škole, nemá jistě dobré předpoklady stát se příkladným vojákem kterékoli armády. Kryl nebyl výjimka. Vojenský dril nenáviděl a světlejší místa pro něj znamenaly pouze chvíle, kdy psal písničky a verše nebo hrál divadlo. Vznikla také něžná a zároveň ostře kritická píseň Stéblo pšenice, která se z autorovy vůle, i z vůle pozdějších editorů na žádnou desku nedostala. S pořadem Nálet na blbý vyhráli první kolo armádní soutěže. Program sestával z písní a drobné poezie Karla Kryla i tvorby Suchého se Šlitrem. Posléze však byli diskvalifikováni, když politrukům došlo, že nejde o pásmo proti válce, nýbrž proti jejich armádě. Na vojně se z Kryla definitivně stal kritik hlouposti a zvůle.
1965 - 1967
Po více než dvou letech vojenské služby se Kryl
vrací do Teplic, kde se mezitím všechno změnilo. Ještě hraje divadlo, ale už ho
to táhne jinam. Chce především dělat písničky a píše; Anděla, Salome, Pietu...
V šestašedesátém roce zkouší angažmá v Olomouci, jako výtvarník a textař hudební
skupiny The Bluesmen. Ti však chtějí zpívat především anglicky, takže se s
Krylem zanedlouho rozcházejí. Přesto skupina natočí Nevidomou dívku s Hanou
Ulrychovou na EP desku u Pantonu - v roce 1968. Půjde o vůbec první vydanou
nahrávku Krylovy písně.
V roce 1967 se Kryl vrací do Nového Jičína a v podstatě se stává nezaměstnaným.
To jen navenek, v té době napsal řadu ze svých nejlepších písní; Morituri te
salutant, Veličenstvo Kat, Píseň Neznámého vojína. Opět díky Miloši Zapletalovi
začíná nahrávat v ostravském rozhlase písničky, které se později staly páteří
první LP desky Bratřícku, zavírej vrátka.
1968
Hned začátkem ledna roku 1968 Karel Kryl
přesidluje do Prahy a ocitá se v centru dění "Pražského jara". Pracuje jako
asistent scény v Československé televizi, v hlavním městě však ještě
nekoncertuje. Objíždí kluby po celé republice, jeho manažerem je v té době Miloš
Zapletal. Prosadí ho do ostravské televize a upozorňuje na něj Jiřího a
Miroslavu Černé, kteří vysílají rozhlasovou hitparádu "Houpačka". Zpočátku
Krylovy písničky ale nemají úspěch.
V noci z 20. na 21. srpna 1968 vstupují do Československa armády pěti států
Varšavské smlouvy, aby potlačily obrodný proces zdejší komunistické strany.
Politické vedení v čele s Alexandrem Dubčekem v rozhodující chvíli selhává a
svými podpisy legalizuje pobyt okupačních vojsk.
Koncem roku nasazují manželé Černí do "Houpačky" Krylovo Bratříčku, zavírej
vrátka. Jeho píseň nejenže po prvním kole nevypadne, jak tomu bylo dosud, ale
obsadí hned druhé místo. Během velké, ale jak se později ukáže neúspěšné stávky
studentů v listopadu 1968, Kryl pořádá řadu několikahodinových vystoupení na
vysokoškolských fakultách.
1969
V
lednu Krylův "Bratříček" rozhlasovou hitparádu vyhrává. Karel Kryl se stává
slavný. Články o něm v tisku se množí. Dostává angažmá v Semaforu i ve Viole,
zpívá i na Slovensku.
16. ledna se na Václavském náměstí upálil Jan Palach na protest proti
nastupující normalizaci. Jeho čin otřese celým Československem i světem, ale na
politické situaci to již bohužel nic nezměnilo. Chyběla vůle a statečnost
politiků. 25. února téhož roku se upálil student Jan Zajíc, ale jeho čin byl
médii už většinou tiše ignorován.
24. března vychází první LP deska Karla Kryla "Bratříčku, zavírej vrátka" a brzy
se stává podpultovým zbožím. V dubnu totiž střídá Gustáv Husák slabého Alexandra
Dubčeka ve funkci generálního tajemníka KSČ. Normalizace je na postupu.
Pro Karla Kryla paradoxně tyto tragické časy ledna až dubna 1969 znamenají
největší vlnu popularity, na vavřínech ale neusíná. Tuší, k čemu vývoj spěje a
píše Bílou Horu a Rakovinu. Zanedlouho jsou však jeho koncerty rušeny. V červnu
odjíždí do Norska na pozvání studentského svazu. Je to jeho první zahraniční
cesta. Po měsíci se vrací a zjišťuje, že normalizace postupuje ještě rychleji,
než očekával.
Odchod
21. srpna znamená první výročí okupace. Vzedme se
vlna demonstrací po celé republice, ale je krvavě potlačena domácími pořádkovými
jednotkami. Lidé vyvolávají jména reformních politiků jako byl Dubček, Smrkovský,
Svoboda... a netuší, že byli jedni z těch, kdo na ně poslali běsnící policisty a
milicionáře. Ruská armáda už nebyla zapotřebí. Na dlažbě zůstávají ležet
zastřelení lidé. Tehdy zřejmě Kryl poprvé začíná pomýšlet na odchod ze země. 9.
září odjíždí na folkový festival na Německý Burg Valdeck. V říjnu jsou uzavřeny
československé státní hranice, Kryl v Německu požádal o politický azyl.
Naštěstí se brzy stává volným spolupracovníkem rádia Svobodná Evropa. Neznamená
to pro něj vysoký příjem, ale netrpí tak hned zpočátku úplným nedostatkem. Ještě
v říjnu díky finanční pomocí přátel vydává druhou desku "Rakovina", která je
celá reakcí na okupaci Československa a postupující normalizaci.
1970
Karel
Kryl musí začínat od začátku, odchodem z Československa přišel o publikum. Zpívá
především v Německu a ve Švýcarsku. Rok 1970 je pro něj co se týče písní
nesmírně intenzivní. Dokonce natolik, že vydává svou třetí LP desku - třetí
během necelých dvou let! Název dostala podle titulní písně "Maškary".
Po domově se mu stýská, ale ví, že by ho tam čekala jen perzekuce a možná i
vězení. Exil mu přinesl svobody, které by neměnil. Zdají se mu emigrantské sny,
které ho inspirují k písni Pták Noh a píše kultovní píseň Lásko!
Začíná se učit polsky a v polštině i zpívá. Poláci mu jeho písně překládají. Pro
jejich národ se tak Karel Kryl stává symbolem československé kultury. Ve
Wroclawi v roce 1989 ho přivítají jako svého zpěváka.
1971 - 1975
V roce 1971 umírá Karlu Krylovi otec, předčasně.
Jeho zdraví bylo nalomeno nucenými pracemi na stavbách komunismu. Byl pohřben s
Karlovou fotografií.
K. Kryl vlastním nákladem vydává desku "Bratříčku, zavírej vrátka!", kterou
nahraje živě na koncertě ve Švýcarsku. Z posledních dvou desek mu zůstávají
obrovské dluhy i proto, že velkou část nákladů odesílal bezplatně do
Československa. Všechny je postupně dokáže splatit.
V dvaasedmdesátém roce se seznamuje s Evou Sedlářovou. Následujícího roku si ji
bere za ženu. V roce 1973 má také první koncerty pro krajany v Americe. Žije
naplno a publikuje; v roce 1974 vydává sbírku "7 básniček na zrcadlo" a EP desku
"Carmina resurrectionis". Manželství bohužel po roce a půl končí krachem. Kryla
to navždy poznamená.
Do úmoru pracuje na poetickém scénáři "Slovíčka", začíná studovat češtinu a
neúnavně ji ohýbá. Z té doby pocházejí - pro odreagování - většinou žertovné
písně a poezie. V mnichovské bance se seznamuje se svou budoucí ženou Marlen.
Oba si zamilují Kanárské ostrovy.
1976 - 1980
Na
univerzitě Ludvíka-Maxmiliána v Mnichově začíná studovat dějiny umění, ale
nedokončí jej. Na zimní dovolené v Rakousku píše krásnou píseň Plaváček, kde si
povzdechne, že naše země křičí mlčením... Ne nadlouho. V lednu 1977 propuká v
Československu hysterie kvůli prohlášení Charty 77. Nekonečné řady osobností ze
strachu i z loyality podepisují tzv. Antichartu; i Jan Werich, pro Kryla je to
velká rána. Zároveň neskrývá nadšení z toho, že se u nás konečně něco v politice
děje. Nastává velká vlna emigrace, Kryl nezištně zpívá po přistěhovaleckých
lágrech. Činí tak po celou dobu svého exilu.
Napíše několik písní s čistě německým textem, ale jsou to spíše výjimky. Ve
Švédsku Jiří Pallas zakládá vydavatelství Šafrán a prezentuje tam především
české písničkáře. Vydává ale i vynikající desku polského písničkáře Jacka
Kaczmarského. Společný koncert s Krylem budou mít za patnáct let v Praze.
Kryl přenechává nejprve prostor nově příchozím kolegům (Hutka, Veit...), aby
měli možnost se aklimatizovat a na konci roku 1979 vychází v Šafránu po devíti
letech jeho nová dlouhohrající deska "Karavana mraků".
1981 - 1988
Karel Kryl intenzivně pracuje ve Svobodné Evropě na svých hudebních pořadech, ale vypomáhá i jako sportovní redaktor. Jeho vysílání je u nás na Svobodné Evropě nejposlouchanější. Zařazuje i tzv. "Ostré padesátky" (padesátky podle minutáže relací) kde pouští pouze heavy-metalovou a nejtvrdší rockovou muziku. Roku 1983 se konečně stává stálým zaměstnancem rozhlasové stanice. Koncertuje pro krajany v Rakousku, ve Francii, Švédsku, Spojených státech, Kanadě, Austrálii a dalších zemích. Vychází LP deska "Plaváček" (1983) a několik sbírek poezie. Píše rýmované komentáře na aktuální politická témata. Ve svých nedělních "padesátkách" vysílá spíše ostatní exilové písničkáře než vlastní tvorbu.
1989
Na
dovolené v Itálii napíše vynikající báseň "Lot", kde se vyrovnává s tím, že
vlastí i po dvacetiletém exilu pro něj zůstává pouze Československo. V červenci
má ve Vídni společné koncerty s Jaromírem Nohavicou a Josefem Streichlem.
Na začátku listopadu v polské Wroclawi propuká festival československé nezávislé
kultury. Na dvou velkých koncertech se sejde špička našich písničkářů z exilu i
z domova. Karel Kryl je hlavní hvězdou. Je šťastný, že po dvaceti letech zpívá
pro ty, jimž byly jeho písně a jeho práce v rádiu Svobodná Evropa především
určeny. Na konci druhého koncertu někdo vykřikne "Ahoj v Praze!" Kryl ale dává
komunismu ještě minimálně rok. Tentokrát se rád mýlí...
Návrat
17. listopadu dochází k zmasakrování povolené
demonstrace studentů na pražské Národní třídě. Uprostřed nastalých společenských
změn umírá 26.11. v ostravské nemocnici Karlu Krylovi maminka. Karel Kryl po
menších peripetiích získává jednodenní sociální vízum a odlétá do Československa
na pohřeb. Jeho letadlo přistává na pražském Ruzyňském letišti 29. listopadu
1989.
Hned z letiště odjíždí na tiskovou konferenci do Mladé fronty. Zpívá Bratříčka a
recituje báseň "Lot" - Táži se, zda ta zem je vskutku mojí zemí... Poté odjíždí
do Nového Jičína na smuteční obřad. Prožívá obrovskou radost z toho, co se kolem
děje a zároveň je nešťastný z matčiny smrti.
První koncert na pražské právnické fakultě. 3.12. vystupuje jako zlatý hřeb
večera na "Koncertu pro slušný lidi". 5.12. s ním zpívá Karel Gott hymnu na
Václavském náměstí - Kryl se s tím nikdy nesmíří. Koncertů a vystoupení po celém
Československu má do konce roku ještě několik desítek.
1990
Už
v prosinci předchozího roku začal psát píseň Sametové jaro, kterou kritizoval
liknavost vyrovnání se s minulostí. Básní Timur a jeho parta upozorňoval na
neprofesionalitu a pochybnou kvalitu lidí kolem Václava Havla - mezi jeho
poradci byla řada agentů komunistické Státní bezpečnosti. Kritizoval za to i V.
Havla samotného. V době, kdy Havel a další představovali pro většinu národa
nedotknutelnou modlu, Kryl dokázal pojmenovávat nešvary jako jsou boj o moc a
koryta či likvidace našeho hospodářství. Mezi lidmi se proto stával stále méně
populárnější. V tisku často docházelo k nepochopení jeho výroků. V písni Od
Čadce k Dunaju naznačuje kam se ubírají Česko-Slovenské vztahy vztahy. Lidé se
možnosti rozdělení Československa smějí. Poslanci se hádají o pomlčku v názvu
státu a o kompetence. Aniž by to lidé vnímali, začíná pomalý rozklad společné
republiky. V tisku se objevují drobné a nenápadné zprávy o stagnující ekonomice.
Politici, veřejnosti i většina žurnalistů je neberou vážně a Kryl nad tím kroutí
hlavou a žasne. Koncem roku píše svou nejspíš nejlepší poexilovou píseň
Monology.
1991 - 1992
Dostává zlatou desku za 250 000 prodaných alb "Rakovina" a zároveň křtí svou novou desku "Tekuté písky". Deska "Bratříčku, zavírej vrátka" je vyhlášena nejlepším československým albem za poslední čtvrtstoletí. 1. dubna 1991 za ni přebírá na pražském Žofíně zlatou desku - opět 250 000 prodaných výlisků. 7. února 1991 se oženil se svou přítelkyní Marlen Bronsertovou. Všímá si rostoucího napětí mezi Čechy a Slováky. Nastupují Václav Klaus s Vladimírem Mečiarem a půlí republiku, bez toho aniž by vyhlásili referendum o souhlasu občanů. Karel Kryl zpívá 28. října 1992 na mítinku za společný stát. Pořadatelem je Sociální demokracie. Kryl na začátku svého vystoupení řekne, že zde není kvůli žádné partaji, ale pro Československo. Jeho účasti se ale okamžitě chytí Krylovi odpůrci a v tisku začnou šířit, že se Kryl dal k ČSSD a k levici. Ten si však hodlá i nadále udržet nezávislost. Stejnou měrou kritizuje chování a politiku V. Klause i M. Zemana. Na podzim vychází LP sestavené z Krylovy poezie "Dvě půle lunety" a u malé firmy Janez jeho poslední deska "Monology", kterou reaguje na současnou situaci ve společnosti. Odvíjejí se poslední dny společného státu.
1993
1.
ledna přestává Československo existovat. Kryl je stále častěji na Slovensku, kde
má široké publikum. Češi se od něj odklánějí, ve společnosti narůstá zájem spíše
o věci a peníze, jak se Kryl obával. Píše Demokracii, kterou považuje víceméně
za častušku, ale přesto jinou píseň už nedokáže napsat. Pracuje na smutné
básnické skladbě Má vlast..., kde se vyrovnává se ztrátou své země, pro kterou
dvacet let exilu pracoval. Na Slovensku natáčí písničkový film "Kdo jsem?" a s
Milošem Čermákem napíše knihu rozhovorů "Půlkacíř". Nejprve chce s touto zemí
skoncovat a odjet na odpočinek, posléze však zjistí, že to nedokáže. Zpěvák
Raven vydává na CD své cover-verze Krylových písní, ale toho zpěvákova snaha
příliš nenadchne. V Bontonu vychází CD "To nejlepší" sestavená z prvních tří
alb, LP "Tekuté písky" a EP "Carmina resurrectionis". Kryl ale říká, že "to
nejlepší" teprve napíše.
1994
Podařilo
se mu rozbít vlastní pomník, který stvořila jeho legenda. Tím se dostal znovu
blíž k lidem, jak si přál, ale přináší mu to nemálo zklamání. V hospodách se
často volá po "starých zlatých časech za komunismu".
Odmítá demokracii bez sociálního aspektu, ale v politickém spektru nenachází
stranu, která by to byla schopná nebo jen ochotná zajistit. Je unavený a
rozčarovaný ze sílícího nezájmu obyvatelstva o veřejné dění. Dál vystupuje proti
přehmatům politiků a v hospodářství, postrádá účinný a průhledný právní řád.
Lidé ho stále nechápou. On zase nedokáže pochopit, že jsou tak slepí a že jich
je tolik. Dají mu za pravdu až v roce 1997, kdy se rozplynul mýtus Václava
Klause a jeho ekonomické reformy. Karel Kryl se to už bohužel nedozví, 3. března
1994 umírá v mnichovské nemocnici na infarkt.
Převzato ze stránky Klubu Karla Kryla